Začnu v úterý

Čau, tady Radar! “Prosimtě, nemoh by ses mi zejtra před dračákem mrknout na tréninkovej plán?” ptal se mě Jarda ve zprávě pár týdnů zpátky a mně to udělalo strašnou radost.

Ne snad, že bych přehnaně miloval mrkání na tréninkový plány.To miluju, řekl bych, tak nějak přiměřeně.

Radost mi udělalo to, že Jarda cvičí a to, že potřebuje mrknout na plán znamenalo, že došel na konec tréninkovýho cyklu a potřebuje si potvrdit, že si ten další napsal smysluplně. A dokončení cyklu je taky nemalej důvod k radosti!

Jardu si možná budete pamatovat ze Začnu v úterý z konce loňskýho roku. Tehdy jsem psal o tom, že prošel programem Amazing 12 a zaznamenal fantastickou proměnu:

Teď je to přesně rok od tý doby, co Jarda v Kouli A12 dokončil a pokud jsem si tehdy myslel, že ta proměna je fantastická, teď si to myslím ještě víc. Kromě hezký fotky před a po se toho totiž ještě víc stalo.

Jarda totiž třikrát tejdně cvičí na základě toho, co se v A12 naučil a stejně tak se podle principů z A12 stravuje (v souladu s pravidlem 80 %, protože prostě D&D session bez triple cheese je jako Laurel bez Hardyho nebo Osamělej jezdec bez tamtoho indiána).

A nejen to - jedou v tom spolu s manželkou. Když viděla Jardův progres, začala zvedat železa taky a jídelníček mají taky společnej.

“Stal jsem se vzorem pro své děti - mají teď tátu Hulka. A taky inspirací pro svoje okolí,” napsal nám Jarda po dokončení programu.

Píšu to proto, že takových příběhů máme stovky, protože to je totiž celá pointa Amazing 12.
Na našich sítítch vidáte fotky před/po, ale přestože spousta z nich zobrazuje skutečně bezprecedentní tělesnou proměnu, o těch fotkách to vůbec není.

Protože A12 není o pátku dvanáctýho týdne - ale o pondělku týdne třináctýho a všech následujících pondělkách.

Sám si moc dobře uvědomuju, že tři měsíce makat, dostat se do formy a pak si hodit kopyta na stůl a na všechno se vybodnout, je v podstatě k ničemu (není, ale o tom až za chvíli).

A přestože příběhů o tom, kolik pondělků jsme lidem zlepšili, máme hafo, přijde mi, že o nich pořádně nemluvíme. A to je škoda, protože to jsou podle mýho příběhy nejlepší.

Zdravej životní styl je totiž dlouhá hra. Ona je vlastně tak dlouhá, že je nekonečná - principem není vyhrát (vyhrát to bohužel nejde), ale hrát co nejdýl. Zvedat železa, zesílit, udržovat kondici, jíst kvalitně a pořádně spát je stále ještě ten nejlepší způsob, jak hrát dýl - nehledě na to, co tvrděj prodejci personalizovaných longevity suplementačních plánů.

Prostřednictvím A12 jsem vždycky sledoval dvě hlavní věci:Naučit lidi, jak se železo zvedá (jak, kolik, co a kdy cvičit; co, kdy a kolik jíst atd.).Dostat každýho za danej čas (6 nebo 12 týdnů) co možná nejdál ať už z hlediska výkonu nebo vizáže - protože udržet následně ten stav (nebo ho postupně zlepšovat dál) je substanciálně snazší než se do něj dostat. Představte si člověka, co se v nějakej moment rozhodne naskočit do A12.

Jo, je to dřina, ne, není to zadarmo, jo, stojí to spoustu času a ne, není to snadný.

Ale funguje to a ty vložený peníze, čas a úsilí pak naši studenti zúročujív mnoha následujících letech - a dneska už můžeme říct i dekádách (v lednu oslavila A12 desátý narozky u nás).

A představte si toho samýho člověka, co se rozhodne do A12 nenaskočit, nic nedělat, nestarat se o sebe. Ten by za těch x let nebo dekád dal nevimco za to, aby se tehdá rozhodl jinak, protože jak jsem řekl: silovej a kondiční trénink a kvalitní strava a spánek je furt ten nejlepší způsob, jak si zajistit prodloužení hry.

Nevyjde to samozřejmě pokaždý.

Stává se i to, že si občas nějakej absolvent skutečně hodí ty kopyta na ten stůl a vykašle se na to. A kašle na to dalších 6, 10, 12, jánevimkolik měsíců a pak se dost často sám na sebe naštve a jde to zkusit znova.

Většinou k nám, nicméně občas jde třeba cvičit na vlastní pěst. Tentokrát ale jeho startovní pozice není stejná jako poprvé - už do toho jde s nějakou zkušeností, s nějakýma vědomostma, ale hlavně se spoustou vhledů o sobě sama (ono konec konců poznat sám sebe je alfou omegou práce na sobě).

Ten druhej (a někdy třetí, občas to někomu prostě trvá trochu dýl…) běh Amazing 12 pak zpravidla probíhá dost jinak (= líp) než ten první a opět - máme stovky příběhů, kdy to napodruhý kliklo a vedlo to k tý dlouhodobý práci/údržbě.

A je to vlastně poměrně jedno, protože pokud přijmete fakt, že se celá tahle hra hraje v horizontu dekád, tak nějakej ten měsíc tady a tamhle nehraje tak zásadní roli.

Tohle byl zajímavej newsletter. Napsal jsem ho prakticky bez plánu. Jenom s myšlenkou, že bych se rád rozepsal o dlouhodobým dopadu A12, protože mám pocit, že to dělám málo na to, že o ten dlouhodobej dopad mi jde především.

Snad se mi to povedlo aspoň trochu objasnit.

Váš

strejda Radar